Učím se to, co mě naplňuje

Jedním ze způsobů, kterým motivujeme děti na druhém stupni, aby do školy chodily rády, je široká škála nabídky aktivit a témat, z kterých si mohou vybírat. Téměř o polovině hodin v rozvrhu si děti na druhém stupni mohou rozhodnout částečně samy. Každý trimestr si děti vybírají 5 projektů, na kterých pak pracují každý týden. 

Vyběr má však své limity. Děti mají zadaný počet projektů v jednotlivých oblastech (Přírodní vědy, Vnímám a tvořím, Zeměpis a spol. témata aj.), které je potřeba splnit. Systém připomíná kredity na vysoké škole. Možná něco začnu z povinnosti a pak zjistím, že mě to baví. Každý si musí zkusit základy fyziky, techniky psychohygieny nebo trénovat první pomoc a další věci, kterým ve škole říkáme jádra. Jádra jsou velmi praktické věci, bez kterých se podle nás člověk po deváté třídě neobejde nebo by byl bez jejich znalosti velmi znevýhodněn. Vedle plnění těchto jader všem dětem zbývá čas také na jejich svobodnou volbu projektů. 

Co když ale příroda někoho fakt nezajímá a jeho doména je dílna? Na projektech jsou nároky diferencované. Na začátku si dítě vybere, na jakou úroveň plnění míří, a podle toho se odvíjí množství úkolů, kterými bude trávit čas. Co když je moje parketa IT a už umím víc než moji spolužáci? Takové dítě si na IT projektu zvolí vysokou úroveň s pro něj atraktivními výzvami. Diferencováním rozšiřujeme příležitosti také nadaným dětem, není nic marnějšího než se ve škole nudit!

Je zcela v pořádku, že děti něco plní na základní úrovni. Důležité je, že mají svou srdcovou oblast nebo oblast, v které se jim daří. Ve škole jim ji pomáháme hledat a nabízíme cesty, jak ji rozvíjet.